Proč zrovna Artifact?
Proč zrovna Artifact? Co je na něm tak zvláštního? To byly moje první otázky, když mě kamarád požádal, ať si Artifact koupím, že ho budeme hrát spolu. Mohli jsme přeci hrát jakoukoliv jinou karetní hru, vždyť na rozdíl od něj, z Doty 2 moc odvařený nejsem. Dokonce ani nemusím karetní hry všeobecně. Vlastně je vnímám jako docela přeceněné. Přijde mi, že hra je až příliš často rozhodnutá při sestavování balíčku, než pomocí chytrých rozhodnutí při zápasu samotném. I přesto mě ale Artifact zaujal.
Problematika balíčků
Ne, že by sestavování balíčků nemělo na hru dopad, ale tentokrát je to jen začátek, ne polovina Vaší cesty k vítězství. Karty většinou nebývají dost silné, nebo dost levné na to, aby měly drastický dopad na průběh hry. Za to vděčíme geniálnímu systému hrdinů. Každý hráč má pět nejsilnějších a nejužitečnějších karet ve svém balíčku k dispozici kdykoliv, bez toho, aby musel platit. Karty hrdinů se dokonce mohou vracet do hry poté, co jsou zničeny. Tento systém nutí hráče, aby sestavili svůj balíček okolo svých hrdinů, což se vývojářům krásně balancuje a to znamená, že velké procento karet je použitelných, ne jako v Hearthstonu kde meta diktuje, co uvidíte při zápasu.
Bitva nebo válka?
Další světlá stránka Artifactu je počet hracích desek. Ano, The Elder Scrolls Legends už zkusilo rozdělit hrací desku na dvě, ale nakonec to dopadlo jako čára přes hrací desku které jste si všimli v jedné z 10 her. Artifact ale doopravdy má tři desky, na kterých se hraje jako na třech různých deskách. Vizuální zpracování tomu samozřejmě pomáhá, ale Artifact si s touto mechanikou vyhrál podstatně víc. Vyhrál si s ní dokonce tak dobře, že z taktické hry udělal hru strategickou. Karetní hry, stejně jako deskové, až příliš často spoléhají buď na slepé štěstí, nebo na přesně vypočítané tahy. Štěstí je hazard a počítání je taktika, ale strategie je o něčem jiném a to přesně odlišuje Artifact od ostatních. Artifact je totiž jedna z mála her, která se soustředí na válku a ne na bitvu, což otevírá nespočet možností. V Artifactu se není třeba bát, že oponent zvolí taktiku “všechno nebo nic” a místo dobrého zápasu Vás zatáhne do půlhodinové soutěže v mlácení hlavou o zeď. Každé malé vítězství totiž bude Vašeho oponenta stát malou prohru. Desky má totiž tři, ale rozhodující kartu má jen jednu a ta mu bude chybět při odrážení vašeho protiútoku. A to je hlavní rozdíl mezi Artifactem a konkurencí. Nepočítáte, nehazardujete (jenom trochu), ale odhadujete. Odhadujete, kde bude oponent nejsilnější a kde nejslabší a snažíte se odpovědět přiměřeně. Snažíte se vyhrát válku, ne bitvu.
To samozřejmě neznamená že Artifact je lepší nebo horší než jeho konkurence, ale je rozhodně jiný. Jestli jste karetním hrám nikdy nepřišli na chuť, zkuste Artifact. Třeba se vám zalíbí.